Barvy podzimu a jak ně

Tento příspěvek už mám pro vás připravený prakticky od prvních podzimních dnů. Ale vyskytly se technické problémy (ty pozornější a věrnější z vás si pravděpodobně všimly), které souvisely s přesměrováním mého blogu na vlastní doménu ilovefimo.com. Momentálně se zdá, že už všechno bude OK. Přesto, že by se teď do titulku asi víc hodilo něco v duchu - Než opadá úplně všechno listí - myslím, že obsah ještě úplně neztratil na aktuálnosti a tak ho publikuji v původní podobě.
Spíš než poetické rozjímání nad barevnou krásou podzimu pravděpodobně víc uvítáte pár tipů, jak některé z těchto barev vykouzlit (rozuměj namíchat).

• Nad teplou, zlatavě žlutou asi nikdo nezapochybuje. Barva číslo 16 se nabízí sama. Nahradit se dá studeným odstínem žluté č. 10 a pidikousíčkem červené č. 24 nebo 26.
• U žluté č. 10 ale ještě zůstaneme. Zkuste přimíchat černou, cca v poměru 7:1 a máte krásnou olivovou, chcete-li, khaki zelenou.
• Postupným přidáváním černé k základní oranžové č. 42, získáte celou škálu od rezavých odstínů až po hnědou. Doporučuji začít poměrem 10:1/2.
• A když se vám hnědá nebude líbit, smíchejte ji v poměru 1:1 s červenou č. 24 a výsledkem bude terakota v krásném načervenalém tónu.
• Poměrně zákeřné jsou odstíny jako tmavočervená, bordó nebo vínová. Zatím nemám přesný recept, ale nevzdávám se. Zkouším kombinovat červenou s modrou, s tmavě fialovou, s černou, s hnědou, jednou přidám kousíček žluté jindy tyrkysové... Jako poměrně dostačující výchozí mix se mi jeví kombinace červené č. 26 a modré č. 35 v poměru 2:1.

A na obrázcích vidíte, že není od věci zkombinovat tlumené barvy s výraznějšími anebo přidat nějaký zajímavý prvek (černobílá spirálka, korálek) pro oživení.

Taška

Proč taška, myslíte si možná. My nechceme tašku, my chceme Fimo. Nebojte Fimo bude. Ale popořadě.
Když jsem si prohlížela tento francouzský blog detailní foto a vše bylo jasné. A Vám určitě také. Texturované hnědé zapínání (detail), které se na tašce tak krásně vyjímá, je z Fima. Předpokládám, že základem kroužku i tyčky je nějaký pevný materiál, který je Fimem pouze potažený. Myslím totiž, že by zrovna takovýhle typ zavírání z relativně křehkého Fima bez jakéhokoliv vyztužení přežilo delší čas bez úhony, že by někde neprasklo nebo se rovnou neulomilo. A to by byla škoda. Protože nápad je to skvělý.

Desiréé McCrorey

Stránky afroameričanky Desiréé McCrorey, která vyrábí nádherné šperky, má pravděpodobně většina fimo nadšenců uloženou ve svých záložkách nebo oblíbených položkách. V pionýrských dobách Fima u nás to byl jeden z nejsnáze objevitelných webů, kde se dalo zjistit, co všechno lze s touto hmotou dělat - když se to umí. Kromě praktických tipů nechává totiž Desiréé nahlédnout i pod pokličku své polymerové kuchyňky prostřednictvím několika podrobných návodů.

Po delší době se na stránkách Desiréé objevil zbrusu nový tutoriál na výrobu krásných korálků Casablanca (Casablanca Beads). Jejich základem je kombinace rafinovaného blendování, následného vrstvení a pochopitelně i velkého citu pro barvy.

Pokud se budete chtít pustit do úplně jiných barevných variací, mohu doporučit zachování stejného stylu blendování a vytvořit si přechody od opticky nejsvětlejších barev do nejtmavších (nebo naopak, pochopitelně :-).

Mimochodem, Desiréé McCrorey je i autorkou dnes už téměř zlidovělého videa "jak se točí lentilka".

Kód US-AK

Zpráva o tom, že americký republikánský kandidát na prezidenta John McCain si vybral za kandidátku na úřad viceprezidentky aljašskou guvernérku Sarah Palinovou, mě v konečném důsledku přiměla k malému zamyšlení. Co já vlastně o té Aljašce vím?
Je největším státem US, významný je rybolov, má obrovské zásoby nerostného bohatství, nádhernou přírodu, Eskymáky, medvědy, losy... Hmm, ale co takhle Aljaška a Fimo?

Netrvalo dlouho a propátrala jsem se k aljašské výtvarnici Jacquii Ertischekové a jejím úžasným brožím. Autorka nijak nezastírá zdroj své inspirace a tak se v její tvorbě často objevují typicky aljašské motivy, prvky z přírody i z původní kultury. Osobitý styl spolu s nápaditou a propracovanou technikou a konečným zpracováním každého kousku na mě působí velmi harmonicky. Největší kolekci paní Eritschekové tvoří brože psů, respektive nepřeberného množství psích plemen. Kromě toho vytváří i spoustu dalších originálních šperků zobrazujících různá zvířata, postavy a květiny.

Kdybych se někdy zabývala představou, jak by asi tak mohly vypadat výrobky z polymerové hmoty nějakého umělce z Aljašky, nikdy by mě nenapadlo, že takhle krásně.

Stacker Beads

od Amy E. Walace z amerického Ohia jsou korálky s (téměř) samými plusy:

• do jejich výroby se bez obav můžou pustit i naprostí začátečníci
• žádné pastamašíny,žádné formičky; jedinou potřebnou pomůckou je řezák
• radost z jednoduché a neokoukané techniky, se kterou Amy navíc všechny zájemce seznamuje v tomto názorném fotografickém návodu.

A proč korálky ne se samými plusy, ale téměř se samými plusy, jak píšu na začátku příspěvku? Tím pomyslným mínusem byla snaha o překlad slova stacker. Autorka totiž uvádí, že korálky nazvala Stacker Beads , protože korálky stack, jako mince. No dobře. Určitou představu jsem tudíž v hlavě měla, ale na nějaký odpovídající výraz v češtině ne a ne přijít. Proto následovala konzultace s opravdu vynikající angličtinářkou a společně jsme došly k tomu, že by mohlo jít o štosování (nespisovné), potažmo o stohování (spisovné, nehezké).

Takže je jenom na Vás, jestli se pustíte do štosovacích, nebo stohovatelných korálků, já Vám každopádně budu držet palce, aby se povedly!

P.S. Návrh na jakýkoliv přiléhavější výraz je vítán.

Neobvyklý způsob

ukotvení přívěsku ke šňůrce, možná zaujme ty z Vás, které podobně jako mně, nepojí hluboké přátelství s ketlovacími kleštěmi a nejrůznějšími bižuterními komponenty. Pomůckami budou - kousek bužírky a trocha sypkého pudru.
Tento způsob je vhodný zejména u plošších tvarů, u kterých bývá vytvoření podélné dírky obvyklým způsobem (tzn. propíchnutí, párátkem, jehlicí apod.) problematické.

1. krok - máme jeden tvar vrchní a jeden spodní.
2. krok - spodní díl položíme na podložku.
3. krok- připravenou bužírku vytvarujeme podle obrázku, lehce ji zapudrujeme (aby se k Fimu nepřilepila) a vtlačíme ji do spodního dílu.
4. krok- tím vznikne malý tunýlek na pozdější provlečení návlekového materiálu. Prozatím v něm ale necháme bužírku.
5. krok- příklopíme vrchním dílem.
6. krok - díly k sobě jemně přitiskneme, prsty uhladíme okraje a podle potřeby dotvarujeme (bužírka je stále v tunýlku).
7. krok - když jsme s výsledkem spokojeni, necháme výtvor chvíli uležet, aby Fimo mírně zatuhlo a teprve pak bužírku opatrně vytáhneme.
8. krok - upečeme, vyleštíme nebo nalakujeme a tunýlkem snadno provlečeme šňůrku, bužírku nebo lanko.

Vyfešákovaná lampička

Dnes jen stručný tip z jednoho francouzského blogu, jak si jednoduše ozdobit třeba i tu nejobyčejnější lampičku z IKEA za Kč 79,-.
Nevím, nakolik by plastové stínítko obalené Fimem ustálo půlhodinové pečení v troubě při teplotě 13O°C, ale myslím si, že by to bylo jeho poslední dobrodružství. Tuto variantu bych zkrátka a dobře ponechala úplně stranou a zaměřila bych se na pečlivé vymodelování originální kytičky a pár různě velkých plastických puntíků (což jsou ve skutečnosti rozřízlé Fimo kuličky). Pohrála bych si s barevným sladěním a po vytvrzení bych kytičku s puntíky přilepila na stínítko vhodným dvousložkovým lepidlem.

Obchod s látkami

a skoro celý z polymerové hmoty? Je to vůbec možné? Odpověď zní, ano. Jedná se sice o miniaturu, ale myslím, že tím spíš musela být jeho realizace velmi pracná. Podlaha, poličky, prodejní pultík a hlavně sortiment - látky na patchwork - vše z polymerové hmoty Premo. Jako základ "stavby" a některých doplňků byl použit izolační materiál Styrofoam. Podívejte se na to, jak obchůdek postupně vznikal .

Odkazem se dostanete na stránky známé polymerové tvůrkyně Sarahjane Helm. Dozvíte se nejen to, že paní Helm je spoluautorkou nové knihy Adapting Quilt Patterns To Polymer Clay ale i další zajímavosti a zcela jistě tu načerpáte i spoustu inspirace pro svou vlastní tvorbu. Možná se Vám, narozdíl ode mne, podaří rozchodit i odkaz na prezentaci Textilní kolekce z polymerové hmoty. Odkaz nefunguje.

Prasátko

To musíte vidět! Vtipné video ve svižném tempu, se skvěle vybranou muzikou dokumentuje výrobu prasátka z polymerové hmoty na alobalovém základu. A že je prasátko trochu "nohaté"? To myslím , že ničemu ani trochu nevadí.

Poslední tip k barevným přechodům

V předminulém příspěvku jsme vyřešili, jak dosáhnout při blendování pravidelného tvaru Fima, v souvislosti s jeho výškou. Dnes se podíváme na to, jak ve stejné situaci získat kontrolu i nad šířkou Fima.
Znáte to. Točíte, točíte a plátek Fima se s každým dalším protažením stále víc a víc roztahuje do šířky. Co s tím? Když se podíváte na obrázek, bude Vám hned jasné, jak i na tuhle patálii vyzrát. Jako zarážku k regulaci šířky Fima, použijeme prst, špičkou se zlehka dotýkáme válce a při tom točíme. To je celé. Jedinou podmínkou úspěchu je to, udržet prstík v průběhu celého otočení v jedné pozici a před každým dalším otočením ho "zapíchnout", pokud možno, do stejného místa.
Zapomeňte na prst! Doba pokročila a v některém z dalších příspěvků si ukážeme způsob daleko rafinovanější.

Ukázka

přechodu ze tří barev,
který jsem použila v kombinaci
s technikou seřezávání.
Byl to vánoční dárek pro mou mámu.

Už jsem tomu přišla na kloub

Proč z toho nudlovače stále vylézá takový patvar, namísto úhledného čtverce nebo obdélníčku, který jsem měla na začátku? Důvodem je to, že přítlak po celé délce kovových válců pastamašíny není stejnoměrný. Největší tlak je na straně u kličky a směrem k opačné straně, té s kolečkem, se zmenšuje (názorný obrázek). Výsledkem je, že po několikerém protažení Fima strojkem vypadá sice jeden okraj tak, jak bychom si představovali, ale druhý se nezadržitelně zužuje (na obrázku nahoře).
Pomoc je snadná, aneb
doporučení č. 3. - Při blendování plát Fima pravidelně obracejte. Počítáme-li s tím, že hezký a plynulý přechod získáme zhruba po dvaceti až třiceti protaženích Fima nudlovačem, úplně postačí, po zhruba každém pátém protažení plátek Fima vodorovně obrátit. Tím se tlak vyrovná a plátek Fima nebude mít šanci se deformovat. Uvedeným postupem se s trochou cviku dopracujeme k relativně pravidelnému tvaru (na obrázku dole) a navíc si ušetříme spoustu ořezávání.
Shrnutí: pět zatočení kličkou, Fimo vodorovně obrátit, pět zatočení, obrátit a tak stále dál, dokud nemáme blend hotový :-).

Tak namísto týdnu s blendy,

který jsem měla v plánu, se konal týden hledání dokladů. Respektive neúspěšný týden hledání dokladů. Občanka s řidičákem i techničákem, všechno pěkně pohromadě v jednom pouzdérku prostě zmizelo :-(.
Ale nebojte, jedeme dál.
Dnešní doporučení č. 2. - Využívejte celou barevnou škálu, kterou blendování nabízí.
Co tím myslím. Jak vidíte na obrázku, při klasickém provedení blendu v podstatě nejde tak úplně o přechod jedné barvy do druhé, ale o o přechod mezi dvěma barvami. Pokud ale použijeme druhý způsob a trojúhelníky posuneme, zůstanou námi vybrané barvy v nezměněných odstínech na okrajích a výsledkem bude skutečný a zároveň výraznější přechod jedné barvy do druhé. Porovnat můžete na zvětšeném náhledu.
Detail, řeknete si možná, ale proč to nezkusit?

Týden s blendy

Blendování je velice zábavnou kratochvílí. Zasvěcení ví, že jde o to, vyrobit pomocí "pastamašíny" plynulý přechod jedné barvy Fima do barvy druhé. (Časem se naučíme vytvářet přechody z více barev, ale pro začátek zůstaneme u dvou.) Není to nic složitého, navíc blendování patří mezi základní a ve většině projektů hojně využívanou techniku.
Vlastní zkušenosti s blendováním ale i to, co jsem vypozorovala na svých kurzech, jsem pro Vás shrnula do několika praktických doporučení.
Dnes tu máme doporučení č. 1. - Jde to i bez bílé.
Když na kurzech vyzvu účastnice k tomu, aby si vybraly dvě barvy k vytvoření přechodu, zvítězí ve většině případů bílá jako základ a k ní modrá (červená, hnědá, oranžová...) . Občas jde někdo proti proudu a zvolí si například tmavě fialovou a tmavě zelenou (ale o tom jindy). Že se bílou se nic nezkazí, je sice pravda, ale existuje i spousta jiných barev, které se k vytváření přechodů hodí stejně dobře a se kterými se mnohdy dosáhne efektnějších výsledků.
Šikovný prográmek, který je sice primárně určen tvůrcům webů, najdete zde. Barvy Fima jsou tu zastoupeny dostatečně, takže s experimentování můžete začít třeba hned. A na bílou zkuste pro tentokrát úplně zapomenout.
Orientace v programu:
Kliknutím levým myšítkem na libovolný z malých barevných čtverečků se Vám barva i s číselným označením přenese do prvního řádku (Color1). Překliknete do spodního řádku a stejným způsobem si vyberete barvu druhou (Color2). Jak široce chcete mít přechod znázorněný, si zvolíte vybráním čísla v okénku vpravo od popisku Midpoints (doporučuji zvolit č. 10) a pak už jen stačí kliknout na šedé tlačítko blend a prohlédnout si, jak by teoreticky takový přechod vypadal a kolika barvami je vlastně tvořen. Před dalším pokusem stačí kliknout na šedé tlačítko clear a začít zkoušet nové a nové barevné variace. Překopírováním zdrojového kódu na pevný disk, můžete mít tento nástroj k dispozici i offline.
Dobře se bavte :-).

Prsten na drátku

Výrobu prstýnků v kombinaci Fimo plus nějaký pevný podklad jsem dávno vzdala. Neúspěšné pokusy vypadaly nějak takto: Fimo jsem přilepila, Fimo se časem odlepilo, koupila jsem jiné lepidlo, Fimo jsem nalepila, Fimo upadlo a ztratila jsem ho. Další lepidlo, další kousek Fima, znovu nalepit a... Možná znáte.
Ale teď je všechno jinak! Na netu jsem objevila a už i vyzkoušela bezvadný, rychlý postup - jak na to. Není potřeba žádné lepidlo, žádný polotovar na výrobu prstýnku ale jenom kousek pevnějšího silnějšího drátu a kousek drátku tenkého.
Myslím, že z obrázek nepotřebuje komentář, jen dodám, že na obtočení jsem použila držadlo od paličky na maso a konečnou velikost jsem si upravila přímo na prstu. Není to dobré?

Víte, že...

kostička Fima váží 56g a má objem přibližně 45 cm³?
Že se z jedné kostičky dá vyrobit:

• 51 korálků o průměru 12 mm
  
• více než 400 korálků s průměrem 6 mm
  
• a 1400 korálků s průměrem 4 mm?

Nemyslím sice, že bych někdy měla potřebu vyrábět 1400 totožných pidikorálků (docela mě děsí představa následného broušení a leštění) a ověřovat si v praxi, nakolik je tato teorie pravdivá, ale každopádně se mi to zdá zajímavé.

Psí okénko

Naše psice letos našla pod stromečkem nové vodítko a pytlík pamlsků, které jsme jí v průběhu Vánoc podstrkovali my, namísto kousků řízků nebo vanilkových rohlíčků, které by tolik chtěla ona. Uznávám, že vodítko a sušenky nejsou žádný velký odvaz a že i k dárečkům pro naše čtyřnohé miláčky lze přistupovat mnohem kreativněji. Možná by měla větší radost z podobného fimo-obojku, jaký má Bianca na fotografii (detail) nebo z přívěsku, který jsem objevila ve foto galerii na japonských stránkách Polymer Clay Academy. Ale možná je jí veškerá kreativita ukradená a největší radost by měla z toho řízku, který jsme ji odepřeli.
Kdo ví.

Přenos obrázku pomocí rumu

Způsobů přenosů obrázku na Fimo, stejně jako médií, kterými můžeme obrázek přenášet, je několik a v budoucnu si o nich určitě povíme. Ve stávajícím předvánočním čase mi ale přišlo příhodné, seznámit Vás s tranferem obrázku pomocí rumu. Komu už po pečení nezbyla ani kapka, může použít jakýkoliv jiný destilát obsahující alespoň nějaké procento alkoholu, protože právě ten hraje nejdůležitější roli.

Co budeme potřebovat:

• po kousku bílého a černého Fima
• řezák
• černobílý obrázek vytištěný na inkoustové tiskárně v režimu nejvyšší kvality tisku (nikoliv v odstínech šedé a už vůbec ne barevný, protože uvedeným způsobem lze přenášet pouze a jenom barvu černou)
• rum
• smirkový papír
• lak

Jak budeme postupovat:
Pomůže nám následující foto návod. Postup sice není zcela totožný, ale pro ilustraci poslouží skvěle.

1. Vybereme a vytiskneme si obrázek (foto 1). Před samotným tiskem ho nezapomeneme zrcadlově obrátit, zejména pokud bude obsahovat nějaký text
2. Podle konečné velikosti obrázku si připravíme placičku z bílého Fima (na tu obrázek otiskneme) a o něco větší a silnější placičku z černého Fima na rámeček
3. Důležité - bílé Fimo si podložíme pečícím papírem, aby se nám během procesu obtiskování nepřilepilo k podložce (přesně to se mi poprvé stalo a celou práci jsem pak mohla zahodit).
4. Vytištěný obrázek připlácneme potištěnou stranou na bílé Fimo (foto 2) a pořádně ho přitiskneme, aby k sobě obě plochy dokonale přilnuly.
5. Na vatovou tyčinku naneseme pár kapek rumu a potřeme rub obrázku (foto 3). Pracujeme svižně, aby papír příliš nezvlhl a nezdeformoval se.
6. Krok z fotografie s číslem 4 vynecháme, protože nepracujeme s fotopapírem, ale s papírem obyčejným, který by se při tomto způsobu vyhlazování úplně rozdrolil.
7. Zvědavě odchlípneme růžek papíru a pokud jsme postupovali správně, na Fimu uvidíme obtisknutý obrázek. Poté celý papír sejmeme (foto 5).
8. Pomocí řezáku vykrojíme vhodný tvar (foto 6).
9. Černý kousek Fima ozdobíme texturou (stačí použít např. knoflík se zajímavým povrchem), zakápneme tekutým Fimem a pomocí pečícího papíru na něj velmi opatrně přitiskneme (obrázkem nahoru) bílý kousek Fima. Kdo nemá tekuté Fimo, které v tomto případě slouží jako lepidlo, po ruce, slepí po upečení oba dílky vteřinovým lepidlem.
10. Tvar rámečku můžeme, ale nemusíme přizpůsobit tvaru obrázku (foto 7) a když jsme s výsledkem spokojeni, dáme vytvrdit do trouby. Po vychladnutí ohladíme hrany smirkovým papírem a s citem přetřeme tenounkou vrstvou laku.

Pozor, pozor tento návod je pouze obecný. Nezohledňuji konečnou podobu Vašeho výtvoru, takže nezapoměňte na dírky, očka, háčky nebo zapínání ;-).

Matlanina

Je možná trochu neprozíravé a troufalé, jít "na trh" s něčím, s čím sama nejsem tak docela spokojená. Proč to nepřiznat. Nakonec - je to jen ukázka toho, že první pokus nemusí být vždycky úspěšný a že jenom úporná snaha, není-li podpořena talentem (což není můj případ) nebo pílí (to je můj případ) většinou nestačí. Nic ale nebrání tomu, abych se s vámi nepodělila o zdroj inspirace. A řekněte sami, není to ideální výzva k napodobení?