Fimo a mikrovlnka. Ano, či ne?

Právě uplynulý víkend byl ve znamení akce "Myší díra tour". První zastávka v Brně, další v Hranicích a v každém z měst po jednom kurzu Fima a dvou kurzech drátování vánočních ozdob, které lektorovala Ivona Šuchmannová (ijazuzi). Až na drobné trable před odjezdem, kdy se mi například podařilo veškeré, vesměs velmi neforemné a těžké věci na kurzy nacpat do obrovité IKEA tašky, ale vzápětí jsem zjistila, že ji neunesu, proběhlo vše ostatní nad očekávání hladce.
Častým dotazem účastnic bylo, jak je to vlastně s tím vytvrzováním hotových Fimo výtvorů. Péct v troubě? Vařit? A prý to jde i v mikrovlnce. Myslím, že nebude od věci, malé shrnutí a uvedení všech dohadů na pravou míru.
Doporučení výrobce je následující: hotový výrobek zapékáme v troubě při teplotě max. 130°C, po dobu 30 minut, ne déle. K zapékání nepoužívejte mikrovlnnou troubu.
Důvodem tohoto doporučení je, že při pečení polymerové hmoty v mikrovlnné troubě hrozí nebezpečí vznícení. A jako by případný požárek nestačil, vzniklý kouř navíc obsahuje zdraví škodlivé látky.
Při brouzdání na po internetu jsem ale narazila na stránku, kde je popsán způsob mikrovlnění Fima, který je naprosto bezpečný. Vtip spočívá v tom, že Fimo se v mikrovlnce nepeče, ale vaří ve vodě. Řekla bych, že obrázky jsou dostatečně názorné a pro ty, kteří nevládnou ani tak mizernou angličtinou jako já, si dovolím přidat pár postřehů z textu, které se mi zdají důležité.

• používejte pouze nádoby určené pro MT
• nepoužívejte keramické nádoby
• hlídejte, aby bylo v nádobě stále dostatečné množství vody
• pro větší předměty je vhodnější klasické vytvrzení v troubě

Co považuji já osobně za velkou výhodu tohoto postupu je, že nemusím kvůli pár korálkům roztápět troubu a že si výrobky stoprocentně zachovají původní barvu.

Ještě ke včerejšku

Známý slogan říká - proč něco dělat jednoduše,když to jde složitě, ale já si ho dovolím parafrázovat. Proč něco dělat složitě, když to jde jednoduše. Ať už budete z kaleidoskopů vyrábět cokoliv a čtverečků budete potřebovat víc, doporučuji nejdřív celý tvar po obvodu obklíčit připraveným pásem z černobílých pruhů a teprve pak se pustit do krájení. Možná je to zbytečná rada, ale škoda, aby vás to samé napadlo až nad jednotlivě nařezanými plátky. Vycházím z vlastní zkušenosti a věřte mi, že obalování každého kousku zvlášť je neskutečná "pruda".

Jak udělat "to proužkaté okolo"?

V sobotu byl bez velké pompy, ale s o to větší radostí všech zúčastněných zahájen provoz Myší díry. V útulných prostorách na pražské Malé Straně se celý víkend tvořilo ostošest. Fanynky Fima se sešly na mém kurzu skládaných kaleidoskopů, které jsou momentálně velice "in". Protože jsme se ale nedopracovaly až do úplného finále, slíbila jsem, že návod na to, jak se dělá "to proužkaté okolo" (výraz jedné účastnice kurzu), najdou právě tady. Takže nejen pro malé i velké dámy z kurzu, ale i pro vás je tu názorný postup, jak na to:
Krok 1 - pomocí Pasta Machiny nebo obyčejného válečku si vyválíme dvě stejně silné placky - jednu černou a druhou bílou. Z placek vykrájíme obdélníky a střídavě naskládame na sebe přibližně tak, jak vidíte na obr. č. 1. M-í-r-n-ě stlačíme, aby se vrstvy spojily.
Krok 2 - řezákem kolmo nakrájíme na stejně široké plátky, které naplocho poskládáme těsně vedle sebe a tentokrát z boků opět lehce stlačíme, proto aby se nám od sebe jednotlivé proužky neoddělovaly.
Krok 3 - ještě jednou použijeme řezák, nakrájíme si proužky v potřebné šířce a potřebném množství.
Krok 4 - obalíme složený kaleidoskop a je to!

Tip: zkuste si i jinou, než černobílou kombinaci. Ale pozor, aby proužky opticky nesplývaly, je vhodnější použít kontrastní barvy.

Truhlička nebo skříňka?

No to snad není možné, říkám si a nevěřícně zírám na monitor. J. M. Syron a Bonnie Bishoff, autoři této originální truhličky, očividně nebyli při její tvorbě zatíženi předsudkem, že polymerová hmota se spíš používá k dekoraci drobnějších předmětů. Vzhledem k tomu, že se oba pohybují v oboru nábytkářství, tak si patrně s většími plochami lépe rozumí. Konečně, výsledek úžasné kombinace Fima s mahagonovým dřevem, inspirované tradičním čínským uměním, vidíte sami. A to není všechno. Skříňka je otevírací a je nádherně dekorovaná i uvnitř! Na webu autorů jsou i jiné obdivuhodné kousky, ale zrovna tuhle truhličku jsem původně objevila někde úplně jinde; na stránkách Peabody Essex Musea v americkém Massachusetts (uff, to mi ale to dalo práce, slovo Massachusetts správně napsat) v expozici s názvem "Inspirováno Čínou" . A ta by se myslím, mohla líbit i vám.

Zážitek dne: spadla mi "pasta mašína" na nohu.

Nová kniha

Jako velice chvályhodný lze označit počin Frýdecko-Místeckého nakladatelství ALPRESS, které vydalo vůbec první zahraniční knihu o polymerové hmotě v češtině. Originál sice není úplně nejčerstvější, vyšel už v roce 2001 a viděla jsem spoustu zdařilejších publikací, ale přesto, berme tento projekt jako první vlaštovku a doufejme, že brzy přibudou další.

Knihu Making gifts in Polymer Clay autorky Stacey Morgan hledejte na putech našich knihkupetví pod názvem Modelování pro šikovné ruce.
Jak titul napovídá, kniha obsahuje především podrobné postupy na modelování, v tomto případě mnoha "mile kýčovitých" postaviček, ale kromě toho tu najdete i návody na pár zajímavých technik, které jsou při výrobě některých figurek použity.
Pro lepší představu se můžete podívat na
náhled několika stránek z originálního vydání.

Millefiori

Pokud se dnešní večer nechystáte strávit ve víru velkoměsta, města nebo vesnice, ale v klidu domova a navíc máte chuť si něco pěkného vytvořit, pak jste na správném místě. Snad alespoň pár z Vás pilovalo (a vypilovalo) tvar srdíčka a teď přemýšlí, jak se vzniklým polotovarem naložit. Možností je spousta a já Vám dnes nabídnu jednu z nejoblíbenějších, kterou je dekorace pomocí techniky millefiori. Pokročilejší prominou a naopak ti, kteří vůbec netuší, o čem to tu vlastně mluvím, se mohou podívat zde na video z pořadu Rady ptáka Loskutáka, kde jsem se pokoušela objastnit techniku millefiori širší veřejnosti ;-).

Poznáváte ho? :-°(

Srdce jako víno

Tak přesně pod tímto názvem mám soubory s návodem Ellisy Powell ve svém PC uložený. Srdíčko je zkrátka evergreen a také vděčný dárek k mnoha příležitostem. Pojďme se podívat, jak jednoduše se dá vyrobit právě z Fima. Tvarově dokonalý základ nám zaručí následující postup: Z výchozí kuličky uděláme buclatý váleček, prstem jej uprostřed stejnoměrně stlačíme tak, aby nám vznikl tvar připomínající burský oříšek. Ve směru rýhy ho šikmo rozkrojíme na dva díly, jeden otočíme podle vodorovné osy o 180°, dílky přimáčkneme k sobě a srdce je hotové. Odpůrci symetrie mohou vést řez kdekoliv mimo střed, čímž získají rozdílnou velikost "komor". A úplně každý si pochopitelně může srdíčko dotvarovat podle vlastní fanazie.

95% všech lidí, kteří si přečetli text o loktu (viz včerejší příspěvek), si ho skutečně zkoušelo olíznout. A co Vy?

Modelování

Nikdy jsem nebyla zastáncem modelování panáčků, sněhuláčků, zvířátek , či jiné havěti z Fima. Dokonce jsem s oblibou říkala, že na modelování je Fima škoda. Dnes ale vidím, jak hluboce jsem se mýlila. Klasické modelování z polymerové hmoty má vedle ostatních technik zcela rovnocenné postavení a ačkoliv některé výtvory působí přinejmenším podivně, celkově jim nelze upřít velkou pracnost, pečlivost a smysl pro detail.
Pokud se k takové kombinaci přidá vtip a nadhled, jako v případě figurek Brazilky Marcie Rocha, nezbývá, než zatleskat.

Víte, že je fyzicky nemožné, olíznout si vlastní loket?

Tip z netu

Znáte to. Pracujete s Pasta Machinou (nudlovačem), najednou klička vypadne a s obrovským rachotem dopadá na zem. Kličku zvednete, nasadíte, párkrát zatočíte a za chvíli - bum, klička se opět válí na zemi. S mírnou hysterií celý postup opakujete, a aby toho nebylo málo, z vedlejší místnosti na Vás zbytek rodiny volá, že neslyší televizi.

Ale tomu je konec! O geniální řešení, které mě překvapilo svou jednoduchostí (jen na to přijít), se s Vámi ráda podělím. Připravte si magnet, který má o něco menší průměr, než je průměr otvoru na kličku. Přichyťte ho ke konci kličky (1) a tu i s magnetem zasuňte zpátky do otvoru (2). Řekněte čáry máry fuk a kouzlo je hotovo! Klička drží a nepadá.

Moudro na úterý: "NEVER DRIVE FASTER, THAN YOUR GUARDIAN ANGEL CAN FLY".

Ach ty kaleidoskopy,

ty mi nedají spát. Hodiny zkoumání jak na to, spousta pokusů i snaha o vytvoření vlastních jednoduchých vzorů a variant konečného sestavení celého motivu. A spousta vztekání, když se nedaří, ale i radosti, když něco, zdánlivě beznadějného, vyjde. Dvě ukázky mého úsilí vidíte nahoře na obrázku, ale jak vypadá, když někdo techniku kaleidoskopů opravdu ovládá, tak na to se raději podívejte na stránkách jejich nekorunované královny, paní Sarah Shriver.

Rada na neděli: Když Váš potomek donese z nákupu namísto čtyř věci jen dvě, nevyčítejte mu jeho netečnost, naopak - pochvalte ho za padesátiprocentní úspěšnost při plnění úkolu. Po zbytek dne se třeba nebude tvářit neskutečně kysele, ale jenom kysele ;-).