27. prosince 2006

Psí okénko

Bianca
obojek detail
Naše psice letos našla pod stromečkem nové vodítko a pytlík pamlsků, které jsme jí v průběhu Vánoc podstrkovali my, namísto kousků řízků nebo vanilkových rohlíčků, které by tolik chtěla ona. Uznávám, že vodítko a sušenky nejsou žádný velký odvaz a že i k dárečkům pro naše čtyřnohé miláčky lze přistupovat mnohem kreativněji. Možná by měla větší radost z podobného fimo-obojku, jaký má Bianca na fotografii (detail) nebo z přívěsku, který jsem objevila ve foto galerii na japonských stránkách Polymer Clay Academy. Ale možná je jí veškerá kreativita ukradená a největší radost by měla z toho řízku, který jsme ji odepřeli.
Kdo ví.

22. prosince 2006

19. prosince 2006

Přenos obrázku pomocí rumu

ukázka
Způsobů přenosů obrázku na Fimo, stejně jako médií, kterými můžeme obrázek přenášet, je několik a v budoucnu si o nich určitě povíme. Ve stávajícím předvánočním čase mi ale přišlo příhodné, seznámit Vás s tranferem obrázku pomocí rumu. Komu už po pečení nezbyla ani kapka, může použít jakýkoliv jiný destilát obsahující alespoň nějaké procento alkoholu, protože právě ten hraje nejdůležitější roli.

Co budeme potřebovat:
  • po kousku bílého a černého Fima
  • řezák
  • černobílý obrázek vytištěný na inkoustové tiskárně v režimu nejvyšší kvality tisku (nikoliv v odstínech šedé a už vůbec ne barevný, protože uvedeným způsobem lze přenášet pouze a jenom barvu černou)
  • rum
  • smirkový papír
  • lak
Jak budeme postupovat:
Pomůže nám následující foto návod. Postup sice není zcela totožný, ale pro ilustraci poslouží skvěle.
  1. Vybereme a vytiskneme si obrázek (foto 1). Před samotným tiskem ho nezapomeneme zrcadlově obrátit, zejména pokud bude obsahovat nějaký text
  2. Podle konečné velikosti obrázku si připravíme placičku z bílého Fima (na tu obrázek otiskneme) a o něco větší a silnější placičku z černého Fima na rámeček
  3. Důležité - bílé Fimo si podložíme pečícím papírem, aby se nám během procesu obtiskování nepřilepilo k podložce (přesně to se mi poprvé stalo a celou práci jsem pak mohla zahodit).
  4. Vytištěný obrázek připlácneme potištěnou stranou na bílé Fimo (foto 2) a pořádně ho přitiskneme, aby k sobě obě plochy dokonale přilnuly.
  5. Na vatovou tyčinku naneseme pár kapek rumu a potřeme rub obrázku (foto 3). Pracujeme svižně, aby papír příliš nezvlhl a nezdeformoval se.
  6. Krok z fotografie s číslem 4 vynecháme, protože nepracujeme s fotopapírem, ale s papírem obyčejným, který by se při tomto způsobu vyhlazování úplně rozdrolil.
  7. Zvědavě odchlípneme růžek papíru a pokud jsme postupovali správně, na Fimu uvidíme obtisknutý obrázek. Poté celý papír sejmeme (foto 5).
  8. Pomocí řezáku vykrojíme vhodný tvar (foto 6).
  9. Černý kousek Fima ozdobíme texturou (stačí použít např. knoflík se zajímavým povrchem), zakápneme tekutým Fimem a pomocí pečícího papíru na něj velmi opatrně přitiskneme (obrázkem nahoru) bílý kousek Fima. Kdo nemá tekuté Fimo, které v tomto případě slouží jako lepidlo, po ruce, slepí po upečení oba dílky vteřinovým lepidlem.
  10. Tvar rámečku můžeme, ale nemusíme přizpůsobit tvaru obrázku (foto 7) a když jsme s výsledkem spokojeni, dáme vytvrdit do trouby. Po vychladnutí ohladíme hrany smirkovým papírem a s citem přetřeme tenounkou vrstvou laku.
Pozor, pozor tento návod je pouze obecný. Nezohledňuji konečnou podobu Vašeho výtvoru, takže nezapoměňte na dírky, očka, háčky nebo zapínání ;-).

13. prosince 2006

Matlanina



Je možná trochu neprozíravé a troufalé, jít "na trh" s něčím, s čím sama nejsem tak docela spokojená. Proč to nepřiznat. Nakonec - je to jen ukázka toho, že první pokus nemusí být vždycky úspěšný a že jenom úporná snaha, není-li podpořena talentem (což není můj případ) nebo pílí (to je můj případ) většinou nestačí. Nic ale nebrání tomu, abych se s vámi nepodělila o zdroj inspirace. A řekněte sami, není to ideální výzva k napodobení?

8. prosince 2006

Žádný falešný sob,

sobale pravý, z polymerové hmoty. A když návod - tak pro všechny!
A komu se nelíbí sob, může přijít zítra ve 13.30 hod. do Myší díry na můj Fimo kurz a vyrobit si váleček millefiori s nějakým úplně jiným vánočním motivem, čistě podle svého vlastního vkusu a výběru.

7. prosince 2006

Natašiny korálky

Natašiny korálky

Kdo je Nataša, se mi rozklíčovat nepodařilo, ale jedno vím jistě. Technika, která nese její jméno je rychlá, jednoduchá a ekonomická. Dají se totiž použít různé zbytky a v malém množství dokonce i "bláto".
Podle návodu, který jsem pro vás připravila, si spoustu takových korálků snadno uděláte sami. Pro lepší názornost jsem v návodu i při výrobě korálků , které vidíte na fotografii, použila podobné barvy.

Takže, jdeme na to:

Krok 1 - vybrané barevné zbytky nasekáme řezákem krok 1-3
na nepravidelné kousky a jemně je promícháme.
Krok 2 - z hmoty vyválíme pevný, kompaktní váleček
Krok 3 - z válečku stlačováním vytvoříme podlouhlou krychli. Uchopíme ji za jeden konec a 3x-4x ji přetočíme (zásadní okamžik). Vzniklému útvaru znovu vrátíme podobu podlouhlé krychle.

krok 4-6
Krok 4 - krychli podélně rozřízneme napůl a stejným pohybem, jako kdybychom otevírali knihu, díly naplocho rozložíme.
Krok 5 - vidíte něco podobného? V duchu si po delší straně rozdělte na čtyři díly.
Krok 6 - prostřední dva díly (dvě čtvrtiny) tvoří budoucí stranu korálku. Ty nechte u sebe. Odřízněte po jednom dílů (po jedné čtvrtině) z obou okrajů tak, jak to vidíte na obrázku.
Krok 7-8

Krok 7 - oba krajní díly otočte ve směru šipek, (čili o 180°) a překlopte na spodní dvojitý díl.
Krok 8 - pohled shora. Nenechte se zmást tím, že vzor na horní a spodní plošce nesedí. To není podstatné. Podstatné je, že vzor na sebe plynule navazuje po celém obvodu delších stran.

krok 9-10Krok 9 - dva pohledy na sestavený korálek
Krok 10 - konečná úprava a tvar je už jenom na vás.

1. prosince 2006

Barvy, barvičky a jak na ně

jak míchat
Už jste si někdy říkali, že ta zelená (modrá, červená, žlutá...) sice není špatná, ale přeci jen, kdyby byla trochu tmavší, světlejší, sytější, tlumenější nebo kdyby měla trochu jiný odstín, byla by lepší? Není nic jednoduššího, než si vlastní barvu namíchat zcela podle svého gusta.
Určitě už jste si všimli, že každá kostička Fima je z jedné strany rozdělena rýhou na dvě části a z druhé strany na osm částí. Odhadnout správný poměr jednotlivých barev při míchání tedy nebude žádný nepřekonatelný problém. V tabulce od firmy Eberhard Faber (výrobce Fima) vidíte, že jeden dílek Fima = jeden poměrný díl barvy. Doplním, že černou i bílou můžete kombinovat nejen s barvami v rozích, jako to vidíte na obrázku, ale s úplně všemi. A kdo by se nemohl míchání barev nabažit, může si podle tabulky na spodním obrázku vyzkoušet některou z mnoha dalších rafinovaných kombinací. Je ale potřeba si uvědomit, že zobrazení barev na webu nebývá stoprocentně věrné a tudíž je v některých případech nutno počítat s drobnými rozdíly.další barevné kombinace
Dobrá rada na závěr: s černou buďte opatrní a pro dosažení požadového odstínu ji do světlejší barvy přidávejte po troškách. Opačný postup - přidávání světlejší barvy do černé - nedoporučuji.

25. listopadu 2006

Fimo a mikrovlnka. Ano, či ne?

Fimo a MT

Právě uplynulý víkend byl ve znamení akce "Myší díra tour". První zastávka v Brně, další v Hranicích a v každém z měst po jednom kurzu Fima a dvou kurzech drátování vánočních ozdob, které lektorovala Ivona Šuchmannová (ijazuzi). Až na drobné trable před odjezdem, kdy se mi například podařilo veškeré, vesměs velmi neforemné a těžké věci na kurzy nacpat do obrovité IKEA tašky, ale vzápětí jsem zjistila, že ji neunesu, proběhlo vše ostatní nad očekávání hladce.
Častým dotazem účastnic bylo, jak je to vlastně s tím vytvrzováním hotových Fimo výtvorů. Péct v troubě? Vařit? A prý to jde i v mikrovlnce. Myslím, že nebude od věci, malé shrnutí a uvedení všech dohadů na pravou míru.
Doporučení výrobce je následující: hotový výrobek zapékáme v troubě při teplotě max. 130°C, po dobu 30 minut, ne déle. K zapékání nepoužívejte mikrovlnnou troubu.
Důvodem tohoto doporučení je, že při pečení polymerové hmoty v mikrovlnné troubě hrozí nebezpečí vznícení. A jako by případný požárek nestačil, vzniklý kouř navíc obsahuje zdraví škodlivé látky.
Při brouzdání na po internetu jsem ale narazila na stránku, kde je popsán způsob mikrovlnění Fima, který je naprosto bezpečný. Vtip spočívá v tom, že Fimo se v mikrovlnce nepeče, ale vaří ve vodě. Řekla bych, že obrázky jsou dostatečně názorné a pro ty, kteří nevládnou ani tak mizernou angličtinou jako já, si dovolím přidat pár postřehů z textu, které se mi zdají důležité.
  • používejte pouze nádoby určené pro MT
  • nepoužívejte keramické nádoby
  • hlídejte, aby bylo v nádobě stále dostatečné množství vody
  • pro větší předměty je vhodnější klasické vytvrzení v troubě
Co považuji já osobně za velkou výhodu tohoto postupu je, že nemusím kvůli pár korálkům roztápět troubu a že si výrobky stoprocentně zachovají původní barvu.

21. listopadu 2006

Ještě ke včerejšku

řezání kaleidoskopu
Známý slogan říká - proč něco dělat jednoduše,když to jde složitě, ale já si ho dovolím parafrázovat. Proč něco dělat složitě, když to jde jednoduše. Ať už budete z kaleidoskopů vyrábět cokoliv a čtverečků budete potřebovat víc, doporučuji nejdřív celý tvar po obvodu obklíčit připraveným pásem z černobílých pruhů a teprve pak se pustit do krájení. Možná je to zbytečná rada, ale škoda, aby vás to samé napadlo až nad jednotlivě nařezanými plátky. Vycházím z vlastní zkušenosti a věřte mi, že obalování každého kousku zvlášť je neskutečná "pruda".

20. listopadu 2006

Jak udělat "to proužkaté okolo"?

kaleidoskop s proužky
V sobotu byl bez velké pompy, ale s o to větší radostí všech zúčastněných zahájen provoz Myší díry. V útulných prostorách na pražské Malé Straně se celý víkend tvořilo ostošest. Fanynky Fima se sešly na mém kurzu skládaných kaleidoskopů, které jsou momentálně velice "in". Protože jsme se ale nedopracovaly až do úplného finále, slíbila jsem, že návod na to, jak se dělá "to proužkaté okolo" (výraz jedné účastnice kurzu), najdou právě tady. Takže nejen pro malé i velké dámy z kurzu, ale i pro vás je tu názorný postup, jak na to:
Krok 1 - pomocí Pasta Machiny nebo obyčejného válečku si vyválíme dvě stejně silné placky - jednu černou a druhou bílou. Z placek vykrájíme obdélníky a střídavě naskládame na sebe přibližně tak, jak vidíte na obr. č. 1. M-í-r-n-ě stlačíme, aby se vrstvy spojily.
Krok 2 - řezákem kolmo nakrájíme na stejně široké plátky, které naplocho poskládáme těsně vedle sebe a tentokrát z boků opět lehce stlačíme, proto aby se nám od sebe jednotlivé proužky neoddělovaly.
Krok 3 - ještě jednou použijeme řezák, nakrájíme si proužky v potřebné šířce a potřebném množství.
Krok 4 - obalíme složený kaleidoskop a je to!

Tip: zkuste si i jinou, než černobílou kombinaci. Ale pozor, aby proužky opticky nesplývaly, je vhodnější použít kontrastní barvy.

16. listopadu 2006

Truhlička nebo skříňka?

zavřena
No to snad není možné, říkám si a nevěřícně zírám na monitor. J. M. Syron a Bonnie Bishoff, autoři této originální truhličky, očividně nebyli při její tvorbě zatíženi předsudkem, že polymerová hmota se spíš používá k dekoraci drobnějších předmětů. Vzhledem k tomu, že se oba pohybují v oboru nábytkářství, tak si patrně s většími plochami lépe rozumí. Konečně, výsledek úžasné kombinace Fima s mahagonovým dřevem, inspirované tradičním čínským uměním, vidíte sami. A to není všechno. Skříňka je otevírací a je nádherně dekorovaná i uvnitř! Na webu autorů jsou i jiné obdivuhodné kousky, ale zrovna tuhle truhličku jsem původně objevila někde úplně jinde; na stránkách Peabody Essex Musea v americkém Massachusetts (uff, to mi ale to dalo práce, slovo Massachusetts správně napsat) v expozici s názvem "Inspirováno Čínou" . A ta by se myslím, mohla líbit i vám.

Zážitek dne: spadla mi "pasta mašína" na nohu.

13. listopadu 2006

Nová kniha

obálka
Jako velice chvályhodný lze označit počin Frýdecko-Místeckého nakladatelství ALPRESS, které vydalo vůbec první zahraniční knihu o polymerové hmotě v češtině. Originál sice není úplně nejčerstvější, vyšel už v roce 2001 a viděla jsem spoustu zdařilejších publikací, ale přesto, berme tento projekt jako první vlaštovku a doufejme, že brzy přibudou další.
Knihu Making gifts in Polymer Clay autorky Stacey Morgan hledejte na putech našich knihkupetví pod názvem Modelování pro šikovné ruce.
Jak titul napovídá, kniha obsahuje především podrobné postupy na modelování, v tomto případě mnoha "mile kýčovitých" postaviček, ale kromě toho tu najdete i návody na pár zajímavých technik, které jsou při výrobě některých figurek použity.
Pro lepší představu se můžete podívat na
náhled několika stránek z originálního vydání.

11. listopadu 2006

Millefiori

srdíčka millefiori
Pokud se dnešní večer nechystáte strávit ve víru velkoměsta, města nebo vesnice, ale v klidu domova a navíc máte chuť si něco pěkného vytvořit, pak jste na správném místě. Snad alespoň pár z Vás pilovalo (a vypilovalo) tvar srdíčka a teď přemýšlí, jak se vzniklým polotovarem naložit. Možností je spousta a já Vám dnes nabídnu jednu z nejoblíbenějších, kterou je dekorace pomocí techniky millefiori. Pokročilejší prominou a naopak ti, kteří vůbec netuší, o čem to tu vlastně mluvím, se mohou podívat zde na video z pořadu Rady ptáka Loskutáka, kde jsem se pokoušela objastnit techniku millefiori širší veřejnosti ;-).

Poznáváte ho? :-°(

9. listopadu 2006

Srdce jako víno

srdce jako víno
Tak přesně pod tímto názvem mám soubory s návodem Ellisy Powell ve svém PC uložený. Srdíčko je zkrátka evergreen a také vděčný dárek k mnoha příležitostem. Pojďme se podívat, jak jednoduše se dá vyrobit právě z Fima. Tvarově dokonalý základ nám zaručí následující postup: Z výchozí kuličky uděláme buclatý váleček, prstem jej uprostřed stejnoměrně stlačíme tak, aby nám vznikl tvar připomínající burský oříšek. Ve směru rýhy ho šikmo rozkrojíme na dva díly, jeden otočíme podle vodorovné osy o 180°, dílky přimáčkneme k sobě a srdce je hotové. Odpůrci symetrie mohou vést řez kdekoliv mimo střed, čímž získají rozdílnou velikost "komor". A úplně každý si pochopitelně může srdíčko dotvarovat podle vlastní fanazie.

95% všech lidí, kteří si přečetli text o loktu (viz včerejší příspěvek), si ho skutečně zkoušelo olíznout. A co Vy?

8. listopadu 2006

Modelování

řezník
Nikdy jsem nebyla zastáncem modelování panáčků, sněhuláčků, zvířátek , či jiné havěti z Fima. Dokonce jsem s oblibou říkala, že na modelování je Fima škoda. Dnes ale vidím, jak hluboce jsem se mýlila. Klasické modelování z polymerové hmoty má vedle ostatních technik zcela rovnocenné postavení a ačkoliv některé výtvory působí přinejmenším podivně, celkově jim nelze upřít velkou pracnost, pečlivost a smysl pro detail.
Pokud se k takové kombinaci přidá vtip a nadhled, jako v případě figurek Brazilky Marcie Rocha, nezbývá, než zatleskat.

Víte, že je fyzicky nemožné, olíznout si vlastní loket?

7. listopadu 2006

Tip z netu

finta s magnetemZnáte to. Pracujete s Pasta Machinou (nudlovačem), najednou klička vypadne a s obrovským rachotem dopadá na zem. Kličku zvednete, nasadíte, párkrát zatočíte a za chvíli - bum, klička se opět válí na zemi. S mírnou hysterií celý postup opakujete, a aby toho nebylo málo, z vedlejší místnosti na Vás zbytek rodiny volá, že neslyší televizi.

Ale tomu je konec! O geniální řešení, které mě překvapilo svou jednoduchostí (jen na to přijít), se s Vámi ráda podělím. Připravte si magnet, který má o něco menší průměr, než je průměr otvoru na kličku. Přichyťte ho ke konci kličky (1) a tu i s magnetem zasuňte zpátky do otvoru (2). Řekněte čáry máry fuk a kouzlo je hotovo! Klička drží a nepadá.

Moudro na úterý: "NEVER DRIVE FASTER, THAN YOUR GUARDIAN ANGEL CAN FLY".

5. listopadu 2006

Ach ty kaleidoskopy,

kaleidoskopy řezty mi nedají spát. Hodiny zkoumání jak na to, spousta pokusů i snaha o vytvoření vlastních jednoduchých vzorů a variant konečného sestavení celého motivu. A spousta vztekání, když se nedaří, ale i radosti, když něco, zdánlivě beznadějného, vyjde. Dvě ukázky mého úsilí vidíte nahoře na obrázku, ale jak vypadá, když někdo techniku kaleidoskopů opravdu ovládá, tak na to se raději podívejte na stránkách jejich nekorunované královny, paní Sarah Shriver.

Rada na neděli: Když Váš potomek donese z nákupu namísto čtyř věci jen dvě, nevyčítejte mu jeho netečnost, naopak - pochvalte ho za padesátiprocentní úspěšnost při plnění úkolu. Po zbytek dne se třeba nebude tvářit neskutečně kysele, ale jenom kysele ;-).