Vysávač barev

A už je tu zase mé oblíbené téma - barvy :-).
Stalo se vám také někdy, že vás nějaký obrázek nebo fotografie zaujaly svou barevnou
atmosférou natolik, že jste ony barvy zatoužili přetavit do nějakého svého výrobku? Někdy je to jednoduché, ale co když jsou barevné odstíny takříkajíc neuchopitelné? Snadná pomoc. On-line nástroj Color Palette Generator vám barvy z libovolného obrázku vycucne a zobrazí raz dva (tedy téměř raz dva).
Pochybuji, že by někdo z vás zápasil s ovládáním, je velmi intuitivní, takže přidám jen pár poznámek:

• byla by škoda, abyste teprve po nahrání obrázku zjistili, že velikost může být maximálně 150 kB.
• v prostředním řádku si lze vybrat i některý z nabízených obrázků (což by ale popíralo smysl mého příspěvku)
• jako optimální počet barev zobrazených v mřížce (Grid size) se mi jeví 5x5
  
• pokud si chcete výsledek uchovat, můžete si jej pomocí odkazu dole na stránce uložit.
  

Autorem obrazu s benátským výjevem, který jsem použila na ukázku, je americký malíř Maurice Prendergast. Obraz se jmenuje The Grand Canal.

Donna Kato

Hurá, hurá, hurá. Z Amazonu dorazila zásilka s nejnovější knihou Donny Kato "The Art of Polymer Clay: Millefiori Techniques" . Kniha je úžasná, stejně jako její autorka.
Ale kdo vlastně je Donna Kato? Začnu tím nejméně podstatným. V mých očích je Donna Kato tou nejlepší z nejlepších. Tato dáma se prací s polymerovou hmotou zabývá přes dvacet let. Má japonské kořeny, které jsou v její tvorbě velice často patrné, osobitou barevnou paletu a fantazii snad bez hranic. Její styl je originální a naprosto nezaměnitelný.
Z jejího soukromí se toho moc neví (až na japonskou maminku), Donna žije v Coloradu, má ráda koně a jejím manželem je fotograf Vernon Ezell.
Nepostrádá obchodního ducha, má svou vlastní značku polymerové hmoty Kato Polyclay a pod svým jménem prodává i řadu pomůcek. Publikuje, lektoruje, je častým hostem televizních hobby pořadů a nechybí na žádné významnější polymerové akci.
V ukázkách z knihy (viz odkaz nahoře) jsou v galerii zastoupeni většinou jiní tvůrci, takže teď je ten správný čas přenést se přímo na stránky Donny Kato, kde najdete i několik zajímavých tutoriálů.

Made in China

Není mi tak docela jasné, proč mají stránky čínské továrny TLD . cc (což by měly být Kokosové ostrovy, patřící k Austrálii), ale to je celkem vedlejší. Nabídka produktů je poměrně široká, zahrnuje pera, držáčky na ledacos, bižuterii a velké množství nejrůznějších svítidel. Estetická úroveň jednotlivých výrobků je - mírně řečeno - kolísavá. Nenechte se odradit modelovanými šílenostmi (zejména prásátkovská série je opravdu vydařená) a klikejte dál. Uvidíte sami, že na ostatních výrobcích převažují nápadité kombinace vesele barevných, pěkně zpracovaných a velmi inspirativních motivů.

Skořicové tyčinky

Jak obrázek napovídá, nepůjde o recept na vynikající vánoční cukroví, ale o náhrdelník. Mě osobně by nikdy nenapadlo kombinovat skořici, korálky a Fimo. Nápad se mi jeví jako průlomový a s podobným šperkem budete dozajista královnou nejen předvánočních večírků, ale i povánočních rodinných sešlostí ;-).
Další zdařilé výtvory této nápadité Francouzky si můžete prohlédnout v jejím webovém albu.
A mým favoritem je tento zakroucený had.

Vánoční modelování

Sněhuláci na obrázku byly jedním z mých prvních "veleděl" z polymerové hmoty. Pak jsem se trochu rozkoukala a nastalo období, kdy jsem na modelování zcela zanevřela a kategoricky jsem ho odmítala. Připadalo mi, že na matlání sněhuláků je Fima škoda. Musela jsem ujít poměrnou dlouhou cestu, abych zjistila, že modelování není zase až tak marné a vzala jsem ho zpátky na milost (to si Fimo určitě oddechlo).
Návod na sněhuláčky s duhovými šálami nemohu najít, ale jestli vám podobný styl sedí, určitě si vyberete z následujících tipů. Stránky, které propagují polymerovou hmotu značky Sculpey, která je - jak už název napovídá - vhodná především k modelování, jsou přímo nabité tutoriály. Ve vánoční nabídce najdete nejen anděly a sněhuláky, ale i spoustu zajímavých dekorací. V podobném duchu je i několik projektů, na které jsem narazila při hledání návodu na "moje" sněhuláky (viz výše) a najdete je v pravém menu pod tlačítkem Home.
Ať se vám daří!
P.S. Krásná keramická miska je od Alfové ;-).

Mikuláš

ztratil plášť, Mikuláška sukni,
nejedli, nespali, byli oba smutní :-(.
Nic moc, viďte, ale mám ruku v sádře a psaní
jednou rukou není to pravé ořechové. Mikuláš už je v básničce, ale ještě chybí čert a anděl.

Zdroj: Flikr, autorka CraftyGoat.

Kouzelnický přívěsek

Fimo, kousek silnějšího drátu, trocha fantazie při jeho
tvarování a čáry máry fuk - šperčík je hotový.
Myslím, že názorný tutoriál nepotřebuje další komentář :-).

Rámečky

Ještě vůbec netušíte, co komu letos nadělíte pod stromeček? Mám pro Vás tip. Dárkem takřka univerzálním, který do Štědrého dne hravě stihnete vyrobit, je fimorámeček. Můžete si vybrat nebo se jen inspirovat některým z obrázku.

Na prvním rámečku zleva je použita technika Chrysanthemum Cane, vedle je mozaikový vzor z průhledného a bílého Fima. Texturováni v kombinaci s barevnými pudry vidíte na rámečku vlevo dole a na sousedním je použitý podélný blend ozdobený (oblíbenými) černobílými spirálkami. Čím je ozdobený poslední rámeček si ale opravdu netroufám tipovat.

Babičky budou šílet:

dcera vyrobí rámeček a vloží do něj fotografii vnoučat
vnučka za asistence maminky vyrobí rámeček a vloží do něj vlastnoruční kresbu (babičky)
syn vyřeže dřevěný základ, snacha zafimuje a do rámečku vloží fotografii z ultrazvuku.

Pubertálním dcerám kupte Fimo, ať si rámečky uplácají po Vánocích samy.

Rámeček pro teenagery bohatě pokryjte plátky z millefiori válečků s motivem lebky a místo obrázku vložte bankovku.

A pejskaře určitě potěšíte něčím podobným.

Barvy podzimu a jak ně

Tento příspěvek už mám pro vás připravený prakticky od prvních podzimních dnů. Ale vyskytly se technické problémy (ty pozornější a věrnější z vás si pravděpodobně všimly), které souvisely s přesměrováním mého blogu na vlastní doménu ilovefimo.com. Momentálně se zdá, že už všechno bude OK. Přesto, že by se teď do titulku asi víc hodilo něco v duchu - Než opadá úplně všechno listí - myslím, že obsah ještě úplně neztratil na aktuálnosti a tak ho publikuji v původní podobě.
Spíš než poetické rozjímání nad barevnou krásou podzimu pravděpodobně víc uvítáte pár tipů, jak některé z těchto barev vykouzlit (rozuměj namíchat).

• Nad teplou, zlatavě žlutou asi nikdo nezapochybuje. Barva číslo 16 se nabízí sama. Nahradit se dá studeným odstínem žluté č. 10 a pidikousíčkem červené č. 24 nebo 26.
• U žluté č. 10 ale ještě zůstaneme. Zkuste přimíchat černou, cca v poměru 7:1 a máte krásnou olivovou, chcete-li, khaki zelenou.
• Postupným přidáváním černé k základní oranžové č. 42, získáte celou škálu od rezavých odstínů až po hnědou. Doporučuji začít poměrem 10:1/2.
• A když se vám hnědá nebude líbit, smíchejte ji v poměru 1:1 s červenou č. 24 a výsledkem bude terakota v krásném načervenalém tónu.
• Poměrně zákeřné jsou odstíny jako tmavočervená, bordó nebo vínová. Zatím nemám přesný recept, ale nevzdávám se. Zkouším kombinovat červenou s modrou, s tmavě fialovou, s černou, s hnědou, jednou přidám kousíček žluté jindy tyrkysové... Jako poměrně dostačující výchozí mix se mi jeví kombinace červené č. 26 a modré č. 35 v poměru 2:1.

A na obrázcích vidíte, že není od věci zkombinovat tlumené barvy s výraznějšími anebo přidat nějaký zajímavý prvek (černobílá spirálka, korálek) pro oživení.

Taška

Proč taška, myslíte si možná. My nechceme tašku, my chceme Fimo. Nebojte Fimo bude. Ale popořadě.
Když jsem si prohlížela tento francouzský blog detailní foto a vše bylo jasné. A Vám určitě také. Texturované hnědé zapínání (detail), které se na tašce tak krásně vyjímá, je z Fima. Předpokládám, že základem kroužku i tyčky je nějaký pevný materiál, který je Fimem pouze potažený. Myslím totiž, že by zrovna takovýhle typ zavírání z relativně křehkého Fima bez jakéhokoliv vyztužení přežilo delší čas bez úhony, že by někde neprasklo nebo se rovnou neulomilo. A to by byla škoda. Protože nápad je to skvělý.

Desiréé McCrorey

Stránky afroameričanky Desiréé McCrorey, která vyrábí nádherné šperky, má pravděpodobně většina fimo nadšenců uloženou ve svých záložkách nebo oblíbených položkách. V pionýrských dobách Fima u nás to byl jeden z nejsnáze objevitelných webů, kde se dalo zjistit, co všechno lze s touto hmotou dělat - když se to umí. Kromě praktických tipů nechává totiž Desiréé nahlédnout i pod pokličku své polymerové kuchyňky prostřednictvím několika podrobných návodů.

Po delší době se na stránkách Desiréé objevil zbrusu nový tutoriál na výrobu krásných korálků Casablanca (Casablanca Beads). Jejich základem je kombinace rafinovaného blendování, následného vrstvení a pochopitelně i velkého citu pro barvy.

Pokud se budete chtít pustit do úplně jiných barevných variací, mohu doporučit zachování stejného stylu blendování a vytvořit si přechody od opticky nejsvětlejších barev do nejtmavších (nebo naopak, pochopitelně :-).

Mimochodem, Desiréé McCrorey je i autorkou dnes už téměř zlidovělého videa "jak se točí lentilka".

Kód US-AK

Zpráva o tom, že americký republikánský kandidát na prezidenta John McCain si vybral za kandidátku na úřad viceprezidentky aljašskou guvernérku Sarah Palinovou, mě v konečném důsledku přiměla k malému zamyšlení. Co já vlastně o té Aljašce vím?
Je největším státem US, významný je rybolov, má obrovské zásoby nerostného bohatství, nádhernou přírodu, Eskymáky, medvědy, losy... Hmm, ale co takhle Aljaška a Fimo?

Netrvalo dlouho a propátrala jsem se k aljašské výtvarnici Jacquii Ertischekové a jejím úžasným brožím. Autorka nijak nezastírá zdroj své inspirace a tak se v její tvorbě často objevují typicky aljašské motivy, prvky z přírody i z původní kultury. Osobitý styl spolu s nápaditou a propracovanou technikou a konečným zpracováním každého kousku na mě působí velmi harmonicky. Největší kolekci paní Eritschekové tvoří brože psů, respektive nepřeberného množství psích plemen. Kromě toho vytváří i spoustu dalších originálních šperků zobrazujících různá zvířata, postavy a květiny.

Kdybych se někdy zabývala představou, jak by asi tak mohly vypadat výrobky z polymerové hmoty nějakého umělce z Aljašky, nikdy by mě nenapadlo, že takhle krásně.

Stacker Beads

od Amy E. Walace z amerického Ohia jsou korálky s (téměř) samými plusy:

• do jejich výroby se bez obav můžou pustit i naprostí začátečníci
• žádné pastamašíny,žádné formičky; jedinou potřebnou pomůckou je řezák
• radost z jednoduché a neokoukané techniky, se kterou Amy navíc všechny zájemce seznamuje v tomto názorném fotografickém návodu.

A proč korálky ne se samými plusy, ale téměř se samými plusy, jak píšu na začátku příspěvku? Tím pomyslným mínusem byla snaha o překlad slova stacker. Autorka totiž uvádí, že korálky nazvala Stacker Beads , protože korálky stack, jako mince. No dobře. Určitou představu jsem tudíž v hlavě měla, ale na nějaký odpovídající výraz v češtině ne a ne přijít. Proto následovala konzultace s opravdu vynikající angličtinářkou a společně jsme došly k tomu, že by mohlo jít o štosování (nespisovné), potažmo o stohování (spisovné, nehezké).

Takže je jenom na Vás, jestli se pustíte do štosovacích, nebo stohovatelných korálků, já Vám každopádně budu držet palce, aby se povedly!

P.S. Návrh na jakýkoliv přiléhavější výraz je vítán.

Neobvyklý způsob

ukotvení přívěsku ke šňůrce, možná zaujme ty z Vás, které podobně jako mně, nepojí hluboké přátelství s ketlovacími kleštěmi a nejrůznějšími bižuterními komponenty. Pomůckami budou - kousek bužírky a trocha sypkého pudru.
Tento způsob je vhodný zejména u plošších tvarů, u kterých bývá vytvoření podélné dírky obvyklým způsobem (tzn. propíchnutí, párátkem, jehlicí apod.) problematické.

1. krok - máme jeden tvar vrchní a jeden spodní.
2. krok - spodní díl položíme na podložku.
3. krok- připravenou bužírku vytvarujeme podle obrázku, lehce ji zapudrujeme (aby se k Fimu nepřilepila) a vtlačíme ji do spodního dílu.
4. krok- tím vznikne malý tunýlek na pozdější provlečení návlekového materiálu. Prozatím v něm ale necháme bužírku.
5. krok- příklopíme vrchním dílem.
6. krok - díly k sobě jemně přitiskneme, prsty uhladíme okraje a podle potřeby dotvarujeme (bužírka je stále v tunýlku).
7. krok - když jsme s výsledkem spokojeni, necháme výtvor chvíli uležet, aby Fimo mírně zatuhlo a teprve pak bužírku opatrně vytáhneme.
8. krok - upečeme, vyleštíme nebo nalakujeme a tunýlkem snadno provlečeme šňůrku, bužírku nebo lanko.

Vyfešákovaná lampička

Dnes jen stručný tip z jednoho francouzského blogu, jak si jednoduše ozdobit třeba i tu nejobyčejnější lampičku z IKEA za Kč 79,-.
Nevím, nakolik by plastové stínítko obalené Fimem ustálo půlhodinové pečení v troubě při teplotě 13O°C, ale myslím si, že by to bylo jeho poslední dobrodružství. Tuto variantu bych zkrátka a dobře ponechala úplně stranou a zaměřila bych se na pečlivé vymodelování originální kytičky a pár různě velkých plastických puntíků (což jsou ve skutečnosti rozřízlé Fimo kuličky). Pohrála bych si s barevným sladěním a po vytvrzení bych kytičku s puntíky přilepila na stínítko vhodným dvousložkovým lepidlem.

Obchod s látkami

a skoro celý z polymerové hmoty? Je to vůbec možné? Odpověď zní, ano. Jedná se sice o miniaturu, ale myslím, že tím spíš musela být jeho realizace velmi pracná. Podlaha, poličky, prodejní pultík a hlavně sortiment - látky na patchwork - vše z polymerové hmoty Premo. Jako základ "stavby" a některých doplňků byl použit izolační materiál Styrofoam. Podívejte se na to, jak obchůdek postupně vznikal .

Odkazem se dostanete na stránky známé polymerové tvůrkyně Sarahjane Helm. Dozvíte se nejen to, že paní Helm je spoluautorkou nové knihy Adapting Quilt Patterns To Polymer Clay ale i další zajímavosti a zcela jistě tu načerpáte i spoustu inspirace pro svou vlastní tvorbu. Možná se Vám, narozdíl ode mne, podaří rozchodit i odkaz na prezentaci Textilní kolekce z polymerové hmoty. Odkaz nefunguje.

Prasátko

To musíte vidět! Vtipné video ve svižném tempu, se skvěle vybranou muzikou dokumentuje výrobu prasátka z polymerové hmoty na alobalovém základu. A že je prasátko trochu "nohaté"? To myslím , že ničemu ani trochu nevadí.

Poslední tip k barevným přechodům

V předminulém příspěvku jsme vyřešili, jak dosáhnout při blendování pravidelného tvaru Fima, v souvislosti s jeho výškou. Dnes se podíváme na to, jak ve stejné situaci získat kontrolu i nad šířkou Fima.
Znáte to. Točíte, točíte a plátek Fima se s každým dalším protažením stále víc a víc roztahuje do šířky. Co s tím? Když se podíváte na obrázek, bude Vám hned jasné, jak i na tuhle patálii vyzrát. Jako zarážku k regulaci šířky Fima, použijeme prst, špičkou se zlehka dotýkáme válce a při tom točíme. To je celé. Jedinou podmínkou úspěchu je to, udržet prstík v průběhu celého otočení v jedné pozici a před každým dalším otočením ho "zapíchnout", pokud možno, do stejného místa.
Zapomeňte na prst! Doba pokročila a v některém z dalších příspěvků si ukážeme způsob daleko rafinovanější.

Ukázka

přechodu ze tří barev,
který jsem použila v kombinaci
s technikou seřezávání.
Byl to vánoční dárek pro mou mámu.